Byl jednou jeden hodný muž

...byl jednou jedem hodný muž, co měl rád spoustu věcí. Rád popíjel svůj čaj, rád se procházel se svým psem, rád si večer zapálil svou dýmku, rád četl, rád maloval, rád zpíval ptákův, rád dovětru volával. Nejradši ze všeho měl ale lidi. Rád se jim věnoval, rád jim dělal radost. Byl to samotářský člověk, který měl rád svůj klid, ale bez svých přátel by se také neobešel. Rád jim poradil, rád jim pomáhal. Zdálo by se, že vedl velmi krásný život, leč právě i smutek jiných ho dokázal mnoho zarmoutit. Tak rád konal dobro. Pomáhal všem. Jako tehdy v parku, kdy potkal na kost promrzlého a opilého bezdomovce. Věnoval mu svou nejteplejší šálu a svůj kabátec a s úsměvem na rtech, s pocitem naprostého naplnění odcházel pryč, aniž by věděl, že právě tento bezdomovec právě před pěti minutami zavraždil v opilosti dvanáctiletého chlapce.