Podzemní království marnosti mravnosti

Byl to ďábel, koho jsem potkala. Seděl tam za stolem, balil a kouřil jednu cigaretu za druhou. Pak se podíval tím pohledem, který spaluje. Avšak nehořlaví nevodivý mrazící sprej mi v krvi koluje. On miluje, maluje. Já koušu, škrábu. Za to přijdu do pekla. Tam on rozhoduje, je to ten ďábel, vládce přece. Tak čí vůle? Boží že škrábu, má že ne nedokážu či jeho z jeho moci?

Byla jsem v pekle, včera v noci.

Tam vypukl puč, byla jsem v čele. Samozřejmě. Vesele a hravě, převzala žezlo, ukradla trůn, taky umím pohled, co spaluje, nikdo už nemiluje, jen ohně zapaluje. Chci být v pekle furt.

bo, napsáno 4/2010